HISTORIE RHODÉSKÉHO RIDGEBACKA

Nejstarším záznamem o Rhodéském ridgebacku je kresba v egyptské hrobce, která se datuje mezi léta 3500 – 4000 př.n.l. Zřejmě se jedná o předka psa, který byl domestikován domorodými africkými Hotentoty.

Záznamy z 16. století popisují psy z Jižní Afriky s hřebenem srsti na páteři, která roste opačným směrem. Podle dobových svědectví domorodí Hotentoti (kmeny „Quena“ nebo „Khoi-Khoi“) používali tyto polodivoké psy k lovu na africké stepi.

Když první Evropané, Portugalci, v 16. století pronikli do vnitrozemí na mysu Dobré naděje v Jižní Africe, pozorovali tam „domácího psa žijícího s Hotentoty, který má pozoruhodnou zvláštnost – srst na zádech otočenou dopředu“ – typický rys, známý jako hřeben.

Není známo, odkud tento zvláštní znak pochází. Psi se stejným pruhem srsti se také objevili na vietnamském ostrově Phu Quoc, kam se zřejmě dostali se siamskými národy asi před 1000 lety. Všechny historické záznamy ale ukazují na původ v Jižní Africe, odkud tito „psi s hřebeny“ cestovali s arabskými obchodníky a osadníky z Jižní Afriky na ostrov Phu Quoc.

Původní psi kmene Khoi-Khoi se vůbec nepodobali dnešním ridgebackům. Podle dobových kreseb se vzhledem blížili spíše šakalům nebo hyenám.

rhodesian ridgeback

Psi hráli důležitou roli v životě raných nizozemských, portugalských, německých a dalších osadníků na jihu Afriky. Podmínky života na nově osídlených územích si vynutily potřebu specifického druhu psa se schopnostmi vhodnými pro život v podmínkách Afriky. Osadníci neúspěšně vyzkoušeli několik plemen psů – dogy, mastify, chrty, saluky a jiná plemena, která je provázela na nová území z Evropy. Tato plemena byla chována pro specifické úkoly a nebyla tak adaptabilní na různorodé problémy, které podmínky života v Africe přináší. Naproti tomu domorodý pes byl schopen orientovat se v obtížném skalnatém terénu, nevadila mu tvrdá, kamenitá půda, nebyl citlivý na místní parazity, jedovatý hmyz apod. Pes Khoi-Khoi brzy získal respekt Evropanů jako agilní, vytrvalý a impozantní lovec, výjimečně vhodný pro drsné prostředí.

Osadníci potřebovali všestranného psa, který by mohl lovit pernatou zvěř, srazit zraněného jelena nebo chránit farmu před škodnou a před příležitostnými útoky lvů v období sucha, kdy se lvi vydávali za potravou do blízkosti farem. Pes musel umět sledovat, vystopovat a zadržet štěkotem a obklíčením velká zvířata (obvykle lvy) až do příchodu lovců. Musel mít odvahu a vynikající intelekt – intuitivně a fyzicky musel být schopen přelstít krále zvířat a zároveň se držet mimo smrtící dosah zubů a drápů. Pronásledování a zadržení lva může trvat několik dní, ale změny teplot v na jihu Afriky jsou výrazné – horké dny, noci pod bodem mrazu. To vyžadovalo psa, který by vydržel rozmanité povětrnostní podmínky, které africká buš přináší, a mohl vytrvale pronásledovat zvěř mnoho mil několik hodin denně bez přístřeší nebo vody. Musel se také umět samostatně rozhodovat při dlouhé nepřítomnosti lovců, ale také být společníkem, který zůstane v jejich blízkosti, zatímco spali v buši. Zároveň měl být vhodný jako rodinný pes v době pobytu na farmě.

Nové plemeno se začalo vyvíjet selektivním křížením psů, které si s sebou přivezli z domovských zemí, a polodivokých psů Khoi-Khoi kmenů Hotentotů. V 18. a 19. století byla evropská přistěhovalecká vlna u konce a skončil také dovoz dalších plemen do Afriky. Kvalitní lovečtí psi byli stále vzácnější a jejich finanční a praktická hodnota narůstala. Díky tomu se úsilí osadníků o nové plemeno ještě zvýšilo. Záznamy z tohoto období popisovaly křížence psů Khoi-Khoi a evropských plemen jako „odlišný druh domácího psa, kterého domorodci kromě lovu používali pro ochranu, tito psi byli vysoce ceněny Evropany, kteří je používali pro ochranu proti vlkům, lvům a hyenám“.

V polovině 19. století se tito všestranní a stateční psi proslavili po názvem „africký lví pes“. Tento název přetrvával až do roku 1920.

Původní psi Khoi-Khoi jsou nejvýznamnějším faktorem v konečné podobě a vlastnostech nového plemene. Přes všechna šlechtění a křížení byl zachován typický znak tohoto plemene – hřeben.

Roku 1922 na setkání šlechtitelů v Bulawayo byl uznán a zapsán plemenný standard Rhodéského ridgebacka, za což se nejvíce zasloužil Francis R. Barnes, zakladatel Parent Club v Rhodesii. Do Čech se dostali první rhodéští ridgebackové kolem roku 1987.

Rhodesian Ridgeback - původ


TOPlist